Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pár dní před Brutal Assaultem se nám podařilo zastihnout relativně nového člena užšího týmu festivalu, kterým je mistr světa v thajském boxu v supertěžké váze, vegan fighter a také kytarista skupiny TISÍC LET OD RÁJE Honza Müller.
Ahoj Honzo, je pár dní před Brutal Assaultem a já bych se rád dozvěděl co bude na BA nového. Jednou z těch specialit je i to, co konkrétně děláš na festivalu ty. K tomu se ale dostaneme. Můžeš prosím poodhalit co nového bude obecně? Slyšel jsem něco o tom, že se ruší Octagon stage a za loukou už nebude stanová scéna, ale plnohodnotná velká. Je tomu tak? Případně jaké budou další novinky v areálu?
Ahoj Ondro, tak v první řadě jsme strašně rádi, že letošní Brutal po covidovém čekání konečně proběhne v té velké podobě. Ty dva roky byly opravdu dlouhé a náročné, naštěstí se je ale podařilo zvládnout a až se nemůžeme dočkat velkého festu, na který jsme zvyklí.
K těm nejzásadnějším novinkám k areálu patří asi to, že se Obscure stage se mění na plnohodnotné velké pódium a čtvrtá scéna se přesouvá do areálu Bastionu X, kde získá daleko větší návštěvnickou kapacitu. Pro hudební fanšmejkry pak máme přichystanou novinku, že v jedné z vináren v areálu bude živá jazzová produkce - takže ideální místo pro všechny, kdo si budou chtít trochu odpočinout od metalové smršti. Co bych pak určitě doporučil z novinek v programu, tak premiéru filmu Chasing the Tunder z produkce Sea Shepherd včetně následné diskuze s autorem snímku. Super si myslím, že budou také prohlídky podzemí a opravených prostor v pevnosti, kde přibude hodně uměleckým instalací, samozřejmě pořádně temných a mystických. Z téhle oblasti bude i nová zóna Postapo Convoy na Bastionu X.
Celá pevnost Josefov se průběžně opravuje, k čemuž se snažíme přispívat v rámci našich dobrovolnických brigád BA sobě a myslím, že lidé, kteří nebyli poslední dva roky na menších akcích jako byl Josefoof a loňský Josefstadt, budou celým areálem příjemně překvapeni.
Bude přístupné i pevnostní Muzeum? Před nějakou dobou jsem v Josefově byl včetně Muzeu a byl to skvělý zážitek.
Ano, pevnostní muzeum bude otevřené během festivalu podle běžné otvírací doby a určitě ho každému doporučujeme k návštěvě. Přímo součástí festivalového areálu je pak i expozice vojenské nemocnice. Celý ten geius loci je v Josefově úžasný a hlavně návštěvníkům, kteří jedou na Brutal poprvé, doručujeme, aby si to z pevnosti a celkově Josefova prošli co nejvíce.
Každý rok jsi na Brutal Assaultu s aktivitou „vegan fighter“. Jak tato záležitost vlastně vznikla?
S Vegan Fighter, což je projekt, který zjednodušeně řečeno spojuje veganství a ochranu zvířat s bojovými sporty, jsme měli na Brutalu několik exhibicí a bylo to vždy skvělé. Exhibice na různých akcích děláme docela často, byli jsme třeba na Mighty Sounds, Metronome festival, Fluff festu a pak samozřejmě na vlastních eventech, jako je Veggie Náplavka, kterou děláme v dvakrát ročně v Praze. V podstatě všichni z Vegan Fighter CREW máme metal nebo hardcore moc rádi a třeba pro mě je Brutal totální srdcovka. S kapelou Tisíc let od ráje jsme na Brutalu hráli asi desetkrát - no a protože se Brutal snaží i o program mimo muziku a Tomáš Fiala je dloholetý vegan a chodí zase na naše akce, jako je právě Náplavka, vše se spojilo a začali jsme dělat na BA exhibičky a různé diskuze s lidmi.
Za mě to byly vždy skvělé akce s velkým ohlasem od návštěvníků. Bojové sporty jsou obecně teď hodně sledované a snažíme se dělat ty exhibice hodně akční a i do nich max lidi zapojovat. Což byl třeba na Brutalu vždycky solidní adrenalin. Já mám na konci exhibice sparing s diváky a část lidí, zejména pod vlivem alkoholu, si asi v duchu říká, že přece oni nějakého trávožrouta musí v boji převálcovat. A to i když váží 120 kilo. :-) Takže jsou z toho solidní bitvy někdy - vše ale končí v přátelském duchu a všichni se super baví. A snad i inspirují a odnesou si to, že abychom byli zdraví a silní, není už v dnešní době vůbec potřeba, aby kvůli našemu jídelníčku umírala zvířata. Což je hlavní poselství, které se snažíme předat.
Vždycky jdu kolem, fotím, ale nikdy jsem se nijak víc nezapojil … s jakým očekáváním na Brutal Assault jezdíte?
Brutal, nebo obecně festivaly, mají výrazně jiné složení návštěvníků, než naše akce jako je Veggie Náplavka. Tam je přeci jen publikum veganství a ochraně zvířat hodně nakloněné. Tady jsme v prostředí, kde naprostá většina lidí konzumuje maso a i když se shodneme na tom, že zvířatům by se nemělo ubližovat, ti lidé to nemají spojené s obsahem vlastního talíře. Tzn je tam apriori víc třecích ploch - nicméně my se snažíme o pozitivní motivaci a inspiraci, nikomu nechceme nic zakazovat, vnucovat, přesvědčovat proti jeho vůli ani nic podobného. Tyhle věci nefungují a často jsou i kontraproduktivní.
Náš vzkaz je v podstatě ten, že když budeme respektovat zvířata a přestaneme jíst maso, rozhodně z toho nezemřeme na podvýživu a podobné mýty - naopak nám to může prospět z hlediska zdraví i sportovní výkonnosti. Což právě lidem ukazujeme u exhibice, která mívá skvělý ohlas. Vidět se a zkusit si zaspárovat s lidmi, kteří nejí maso kvůli etice dlouhé roky a mají přitom hodně titulů z bojových sportů, je poměrně silný argument k tomu, že to bez masa opravdu jde.
Staly se vám při sparingu s lidmi s “davu” nějaké neočekávané situace? Asi tam je u lidí do toho jdou nějaká nervozita, do toho hecování kamarádů a spousta dalších trochu zvláštních aspektů, které při sparingu v tělocvičně nehrají žádnou roli…
Hodně adrenalinový zážitek bylo třeba to, když se poslední exhibici zapojil jeden z návštěvníků, se kterým jsem se znal z tréninků, trénoval u nás gymu Muay Thai Brno a i jsem ho do několika zápasů koučoval. Hodně šikovný fighter, zápasil tuším v 86 kg a teď už má kolem metráku. Už v gymu jsme měli často velké bitky, samozřejmě přátelské, ale fakt tvrdé a adrenalinové. No a na Brutalu byl v takovém dobrém rozmaru, podpořeném nějakým tím pivem a samozřejmě našlapanou agresivní muzikou, která během exhibice hraje a celkově atmosférou.
My ty sparingy s lidmi u exhibicí děláme jen boxerské, ne full muay thai, kde se mohou používat kopy, kolena, lokty - to by bylo při exhibici hodně nebezpečné. Noo, on to asi nějak nezachytil, popř se nechal strhnout a sekal do mě od začátku loktama hlava nehlava, i když to měl být jen box - vypadalo to efektně, ale bez chráničů je tam skoro jistota nějaké krvavé tržné rány v obličeji, když ten loket projde. Což by místní fanoušci black metalu a gore jistě ocenili.:-)
Ale člověk pak přece jen nechce trávit festival šitím rozseklého obličeje v nemocnici. Tím, že jsem ho znal z gymu a věděl jsem, že je to opravdu nebezpečný soupeř, bylo to skoro jako regulerní fight - lidi to strašně hecovali, řvali tam jak o život. Já většinou umím ten sparing usměrnit tak, aby to bylo sice třeba tvrdé, ale max bezpečné. Nicméně proti trénovanému a zkušenému soupeři, který je vlivem okolností, piva a atmosféry fakt nebezpečný, to je hodně těžké a tady to nakonec skončilo takovým poloknockoutem, který jsem mu dal.
Bylo to jedinkrát na exhibičce, kdy jsem musel takhle přitvrdit, ale šlo tam docela do tuhého a tím, že byl trénovaný, jsem věděl, že to ustojí. Ovšem vtipné pak bylo, že jsem ho pak potkal na tréninku, tak on si to celé pamatoval jen velice matně - doufám teda, že spíš pod vlivem alkoholu, než toho levého háku, který jsem mu tam musel poslat, aby se to trochu uklidnilo.
Trochu odbočím než se vrátíme k festivalu. Jak se díváš na vzrůstajíácí popularitu MMA a jak si ji vysvětluješ?
Hodně je to věc marketingu, který má MMA na rozdíl třeba od muay thai mnohem dotaženější. Ten rozvoj, který zaznamenalo celosvětově hlavně UFC, je prostě neskutečný. Popř u nás Oktagon. Jména jako Vémola zná v ČR skoro každý - jména thaiboxerů, kteří mají přitom ještě větší úspěchy, jenom ti zasvěcení. Můj pohled na to je takový rozporuplný. Na jedné straně mě samozřejmě těší, že ten sport zažívá takový rozmach, ale jsou věci, které mi hodně vadí. Ještě to mám znásobené tím, že se hodně věnuju tréninku dětí, a pro různé neziskovky jako je třeba Ratolest Brno nebo Armáda Spásy, i dětí z vyloučených lokalit. Popř v rámci probační činnosti pracuju i s mladistvými, kteří už spáchali nějaký trestný čin a jdou do speciálních programů na kontrolu vlastní agresivity.
Obecně jsou právě bojové sporty skvělý způsob, jak se svou agresivitou, kterou v sobě přirozeně máme, vyrovnat. Špičkoví fighteři jsou strašně vyklidnění lidé, umí v reálném životě dobře kontrolovat emoce a svou sílu zásadně nezneužívají proti slabším. Celé tradiční bojové sporty jsou hodně prodchnuté pokorou, respektem k ostatním a dalšími etickými kodexy. Nicméně moderní MMA do toho občas háže vidle, strašně se rozvinul třeba trash talk (urážení a hecování se mezi soupeři před fightem) nebo se někteří zápasníci předhánějí v ukazování ega; to přitom tradiční bojové sporty učí naopak držet na uzdě. Naštěstí ale někteří top zápasníci, jako je třeba u nás Jirka Procházka, který nedávno jako první Čech získal pás UFC, ukazují, že to jde i bez těchto excesů.
Jaká bude tvá role přímo na festivalu, budeš mít čas na nějaké kapely?
Mojí starostí na festivalu je hlavně ekologie, tzn např to, aby se maximum odpadu z Brutalu dál využilo. Je kolem toho mraky produkčních věcí plus zásadní je samozřejmě i osvěta návštěvníků. Ti budou moci najít na festivalu stánek Rolling Waste, kde se ve spolupráci s Fakultou životního prostředí Zemědělské univerzity dozví, jak minimalizovat a třídit odpad; nejen na Brutalu, ale i doma. Na místě najdou i info o dalších ekologických projektech festivalu, jako je výsadba lesa Brutal Forest, který poslední dva roky na podzim sázíme u Hradce Králové a letos budeme pokračovat. Je to vždy skvěle strávený den, kdy vysadíme několik tisíc stromů, které pomáhají snižovat uhlíkovou stopu festivalu. Tu bychom letos poprvé také měli díky jednomu speciálnímu projektu na festivalu umět spočítat a mou vizí je mířit u Brutalu k uhlíkové neutralitě. K tomu právě směřují projekty, jako je Brutal Forest - nebo třeba to, že z bioodpadu na Brutalu, kam patří i naše eko nádobí, se vyrábí bioplyn k vytápění.
Na kapely si ale čas chci určitě najít, dramaturgie je festu je za mě opravdu skvělá a moc se na vystoupení mnoha kapel těším.
Máš nějaké konkrétní tipy?
Přidám jeden trochu osobní tip na méně známou kapelu, která myslím může udělat hodně silnou a emocionální show. Je to ukrajinská kapela IGNEA - hrají takový moderní metal s orientálními vlivy a extrémním ženským vokálem. Poslouchal jsem je trochu už dřív, ale když začala válka na Ukrajině, viděl jsem jak dávají šílená videa ze zničených měst kolem sebe a jak strašně je nesmyslná ruská agrese zasáhla. Celé je to de facto jen kousek od nás a je docela reálné, že kdyby k tomu měl Putin možnosti a sílu, jsme také v jeho oblasti zájmu, jak řekl. Ostatně i tady ruské tanky jezdily a čtyřicet let nás Rusko okupovalo. Takže jsem přemýšlel, jak v té hudební oblasti Ukrajinu podpořit a navrhnul jsem Tomášovi Fialovi, jestli na BA nechce IGNEU zařadit. Když to klaplo a viděl jsem, jakou z toho mají obrovskou radost a jak je to v téhle šílené situaci potěšilo, říkal jsem si, jakou má hudba moc. Takže jejich vystoupení věřím že nejen pro mě bude hodně silné.
Nebudou mít kapely z Ukrajiny problém vycestovat? Tuším že stále platí, že vycestovat ze země nesmí muži v produktivním věku.
Ono obecně cestování teď a doprava kapel je obrovský logistický oříšek. Z Ukrajiny samozřejmě zvlášť skrz válku, ale i obecně kvůli tomu, co se děje na letištích: rušení letů, stávky personálu, ztráty zavazadel, zpoždění letů… prostě jeden velký chaos. U Ukrajiny se ta situace s cestováním různě mění a vyvíjí podle intenzity bojů v konkrétních oblastech, ale v nějaké míře se ukrajinské kapely daří dostávat i na zahraniční festivaly. Kromě už zmíněné kapely INGEA se na BA objeví i jejich ještě známější soupoutníci JINJER a i jejich vystoupení bude určitě skvělé.”
Zmínil jsi Brutal Forest. Můžeš tu aktivitu víc popsat, jak to vzniklo a jaký je cíl?
Celý projekt Brutal Forest má několik rovin - ta hlavní je samozřejmě ekologická a to směrem ke snižování uhlíkové stopy festivalu. Výsadba lesů je v tomhle velice efektivní a u metalového festivalu jde navíc propojit s tí, že lesy jsou pro mnoho kapel a hudebníků velkým zdrojem inspirace k tvorbě. Vytvářímě tedy něco, co z mého pohledu nemá jen rovinu enviromentální, ale má i přesah k hudbě a tvorbě. Sám lesy miluju, dá se říci, že jsem v nich vyrůstal a vidím tam silnou návaznost i na hlubinnou ekologii; člověk si v nich uvědomí, že je součástí přírody, že stromy a les mají obrovskou hodnotu a jsme s nimi spojení.
Brutal Forest funguje i jako dobrovolnická aktivita fanoušků Brutalu, jak vypadalo první sázení je hezky vidět na tomto videu:
Účastní se ho i dost dětí a i pro ně je to myslím super zkušenost a aktivita, kdy si nacházejí vztah k přírodě. Letos budeme ve spolupráci s Lesy ČR opět pokračovat a snad už to bude úplně bez covidových restrikcí.
Jaké novinky z pohledu třídění odpadu na festivalu budou a kde jste se nechali inspirovat?
Ta největší novinka je, že po celém festivalu i kempech budou rozmístěné nové speciální nádoby na třídění odpadu, které jsou samy vyrobené z recyklovaného materiálu a nabídnou návštěvníkům možnost, aby mohli komfortně a pohodlně sami odpad třídit. Zrovna Češi jsou v tomhle hodně dobří, ale věříme, že i pro zahraniční návštěvníky se stane třídění samozřejmostí a to nejen na festu, ale hlavně v jejich běžném životě. Maximum odpadu budeme využívat - například z bioodpadu z festivalu, kam patří i naše ekonádobí, se vyrábí bioplyn, nahrazující klasický plyn; ať už u vytápění, nebo výroby elektřiny. Což je teď hodně aktuální. Z plastů vytříděných na Brutalu pak budeme vyrábět speciální merch, recyklují se samozřejmě i kovy a plechovky, papír nebo sklo. Nové třídící nádoby budou mít návštěvníci všude v docházkové vzdálenosti, věříme tedy, že je budou na maximum využívat.
Co je teď pár dní před vypuknutím festivalu nejproblematičtější část organizace?
Je pravda, že teď je to nejšílenější období, když je před námi všemi už deadline začátku festu a odpovědnosti za něj, aby vše proběhlo co nejlépe. I kvůli té dvouleté covidové přetržce všichni chceme, aby vše klapalo co nejlépe, návštěvníci byli max spokojení a vše si užili - to čekání bylo opravdu dlouhé. Těch různých komplikací je nepočítaně, v poslední době zejména rušení a změny letů kvůli komplikacím na letištích. Tím vznikají různé změny a přesuny kapel v programu, takže doporučujeme návštěvníkům stáhnout si aplikaci, kde vše bude max aktuální. Celkově stavět fest je stejné, jako stavět dvacetitisícové město, které funguje jen pár dnů, ale chceme, aby se zapsalo srdce každého návštěvníka. Tak jako ho v sobě neseme my.
Díky za odpovědi a přeji, aby všechno běželo s co nejméně komplikacemi!
Taky díky a se všemi se těším na viděnou v josefovské pevnosti. :-)
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.